Stál jsem na zastávce a čekal na poslední autobus. Byl jsem s kamošema na pár pivech. Poseděli jsme, popili a šli domu. Jako vždycky.

Směrem na Žatec jsem jezdil z naší party pouze já. Vždycky jsem se na ten autobus šíleně těšil. Mnohdy jsem se už ani nemohl dočkat konce naší chlastačky. Důvod to mělo jediný. Byla v tom baba. Hezčí kočku jsem snad ještě nikdy neviděl. Postavička jako kreslená figurka, nádherně bující poprsí a v tváři krasavice – radost pohledět.

Jezdila tímto spojem pravidelně. Přesně jako já. Akorát že vystupovala jinde – v malé vísce před Žatcem. Já to pak měl na svou zastávku ještě dvacet minut.

Za celý svůj život jsem s ní neprohodil jediné slovo. Vždycky jsem si říkal: "Hochu, dneska se napiješ trošku víc a půjdeš do ní." Ale zatím jsem tak neučinil.

Sláva. Konečně přišla. Stoupla si kousek ode mne. Dokonalá jako vždycky. Erekci jsem měl už jen z toho, že jsem ji viděl. Raději jsem spojil dlaně na rozkroku, aby nebylo nic patrné.

Byl už sice podzim, ale pořád teplo. Měla na sobě šaty a přes ramena přehozený živůtek. Asi byla někde tancovat. Stála tři kroky ode mne. Světlo z lampy vytvářelo stín, který sahal až ke mně. Její hlava se dotýkala mých bot. Trochu jsem se k ní přisunul. Nyní mi stín její hlavy spočíval na rozkroku. Když už nic, tak aspoň ten pocit.

Z dáli k mým uším doléhal zvuk motoru. Autobus přijel přesně. Mlčky jsem ji vybídl, aby šla první. Když přede mnou stoupala po schůdcích, div že jsem ji neplácl přes zadek. Ukázal jsem řidiči svou legitku, načež se zavřely dveře a autobus se rozjel. Přidržujíc se zábradlí jsem postupoval do jeho nitra. Byl to ten dlouhý, kterému se taky říká harmonika. Kromě mě a oné krásky v něm bylo pouze pět lidí. Všichni seděli v přední části. Moje malovaná figurka si sedla až skoro dozadu. Jelikož jsem ji chtěl mít na očích,sedl jsem si úplně dozadu. Tam jak je těch pět sedaček.

  Venku se míhaly světla města, mě však zářila pouze má louče přede mnou. Seděla skoro na dosah ruky.

Když jsme dojeli na další zastávku, vstala. Bože, ona už vystupuje? hrklo ve mně. Ale pak šla k mému překvapení jiným směrem než ke dveřím. Ke mně!

Polil mě pot. Co chce? Sedla si vedle mě. Její stehno se přitisklo na to moje, načež se dostavila maxi erekce. Podívala se mi z příma do očí. Zasněně, ba až zamilovaně.

Bože.

Ten pohled jsem jí opětoval. Její ruka jezdila sem a tam po mém stehně, až konečně našla to co hledala. Zastavila se na vyboulenině na mých kalhotech.

Druhou rukou mě objala kolem ramen. Naklonila se ke mně tak, že jsem cítil teplo jejího dechu.

Trochu mě líbla na mé rty. To byla předzvěst něčeho velkého.

O okamžik později jsme splynuly v dlouhém polibku.

Povalila mě na sedačku. Sama si sundala živůtek, a pak mi pomohla přetáhnout přes hlavu tričko.

Bál jsem se, abych se neudělal ještě do trenek. To by byla ostuda.

Rozvázala si cop a nechala své vlasy, aby mě škádlily v obličeji. Sáhl jsem jí pod šaty na stehna. Nahmatal jsem heboučký zadeček, jež zakrývaly sametové kalhotky. Pohybem, za nějž mě ocenila uznalým pohledem, jsem jí je sundal.

Mezitím jí povolil výstřih, který byl hodně odvážný a na mě se vyvalily dvě krásná a pevná ňadra. Něžně jsem se jich dotkl a následně políbil.

„Nádhera….“ špitla.

Netrvalo dlouho a vysvobodila mě ze šatů úplně – stáhla ze mě naráz kraťasy a boxerky.

V mojem bimbáskovi, nebo teď už vlastně maxi bimbasovi pulsovala krev jako nikdy předtím. Vzala ho a sevřela ve své dlani. Uznale pokyvovala hlavou.

Vyhrnula si šaty na boky, učinila nade mnou několik zkušených pohybů a už to jelo. Byl jsem v ní.

Narážela se na mě jako šílená a neustále zvyšovala tempo. Nevzdychala, jenom mírně oddechovala. Snad nevykřikne při orgasmu, to by byl povyk. Měl jsem pocit, že nás sleduje nespočet párů očí, ale nedbal jsem na to.

Samosebou že nás nikdo nesledoval. Těch pár lidí, co sedělo v přední části autobusu, buďto spalo nebo pozorovalo silnici, která se vynořovala ve světlech reflektorů. Naše sladké vrnění přehlušoval lomoz motoru.

Doslova jsem cítil, jak vlhne. V nose mě šimrala její specifická vůně.

Chytil jsem ji pevně za zadeček. Hladila se po kozičkách.

Najednou zastavila. Já už v ten moment skoro byl.

„Jsem úplně mokrá. Seš skvělej…“

„Ty taky.“

„Teď změna.“

Postavila se a opřela se o sedačku. Byla ke mně zády.

„Vraž ho do mě! A pořádně!!“

Neměl jsem moc zkušeností se šukáním ze zadu, ale nedal jsem to na sobě znát. Ostatně v autobuse jsem tenkrát šukal poprvé a taky jsem to na sobě nedával znát.

Jukl jsem se na své péro – Status: připraven k akci.

Zamířil jsem a trefil přímo do černého. Hned jak jsem zarazil poprvé, má spolusouložnice hlasitě vyjekla. Až jsem se otočil, abych se přesvědčil, jestli nás někdo nešmíruje. Nikdo.

„Vošukej mě!!“

Ano, od toho tu přeci jsem. Kašlu na lidi. Soustředil jsem se jen na své péro a na to, co na něj bylo napíchnuté. Vrážel jsem do ní čím dál rychleji, čím dál hlouběji…

„Ach…to je ono…ano!! Ano!! Jsi baječnej! Ještě, ještě! Dělej!“

Držel jsem ji za prsa,  dmul její bradavky. Zmítala sebou jako had. Ale ne proto, že by chtěla utéct. Zvýšil jsem ještě tempo. Potil jsem se jako vůl, ale cítil se jako Bůh. Její pochvička se čím dál stahovala a obepínala můj penis víc a víc.

„Néé…ach..ach..Ano! Ještě!!“

To už jsem skoro stříkal.

„Tady máš šťávu, ty děvko,“ pochopil jsem, že můžu přitvrdit. To drsné oslovení jí podle mě udělalo dobře.

„Ještě ne, ještě ne,“ řekla kvapně mezi vzdechy a chytila mě za koule, čímž oddálila mé vyvrcholení. Bolest jsem necítil, jen touhu pronikat do ní a nikdy nepřestat.

Ale ona už oddalovat nemohla, ani nechtěla. Byla rozpálená jako písek na Sahaře. A zpocená po celém těle. Klimatizace moc dobře nefungovala.

Její pochvička se stáhla kolem mého péra. Pustila mé koule a…vykřikla. Bylo mi všechno jedno. Otřásal jí orgasmus a já do ní nepřestával vnikat.

„Ó, už jsem. Tady máš svou odměnu!“ dořekl jsem a už jsem stříkal. Vymačkala mě do poslední kapky.

Hladil jsem ji po zádech, kozičkách a líbal ji na její opálený krk. Oba jsme byli na vrcholu blaha.

„Budu muset vystupovat,“ šeptla.

A já si konečně uvědomil, kde jsme. Zmateně jsem se otočil. Každý si hleděl svého, nikdo nezaregistroval, co se děje na zadních sedačkách. Uklidnil jsem se.

Políbil jsem ji a sevřel v objetí. Nechtěl jsem ji pustit.

„Musím…“ a něžně mě odstrčila.

Sáhla po svých šatech a kvapně do nich vklouzla. Autobus už brzdil.

„Nevidíš kalhotky?“

Po tom kousku hedvábí ani vidu, ani slechu. Pokrčila rameny. Rozloučili jsme se polibkem.  Já jsem s oblíkáním nespěchal.

„Jitka.“

„Jirka.“

Autobus zastavil.

„Tak zase příště, Jirko.“

„Jitko, já tě…já tě…zase příště vošukám.“

„Už se těším.“

Usmála se a zmizela. Autobus se znovu rozjel. Venku byla tma a já ji už neviděl, přesto jsem jí zamával.

Při oblékání jsem našel její kalhotky a strčil je do kapsy. Příště jí je vrátím.

Autobus zastavil. Konečná. Moje zastávka.

Byl jsem v autobuse poslední. Chtěl jsem říct řidiči dobrou noc, ale zarazilo mě, jak se na mě culí.

„Tak co, mladej, jaká je?“

Výraz nepochopení vystřídala červená barva, která se mi studem vehnala do obličeje.

„Co? Jak?“

„Mám zrcátka, vole,“ a mrkl na mě. „A hlavně dobrý voči,“ dodal.  „Nemusíš se stydět. Vona je pořádnej kus.“

Beze slov jsem vystoupil. Autobus pomalu odjížděl.

„Tak zase příště…“ slyšel jsem ještě řidiče.